Již 5. ročník Rodinné soutěže Olympijských vítězů (OVOV) bude ve sportovním areálu Louňovic v pátek 28.září 2018 od 14.00

Vážení členové a přátelé Sportklubu / Moravanu Louňovice

V pátek 28.září 2018 od 14.00 pořádáme Rodinnou soutež OVOV ve vícegeneračním sportovním areálu Louňovic, který jsme vytořilii společně s MAS Říčansko. http://mas.ricansko.eu/

Stalo se u nás na vsi tradicí, že rodiče s dětmi vytvoří tým, který získává body v 10 disciplínami Odznaku všestrannosti olympijských vítězů.
Pravidla teto soutěže vypracovali Robert Změlík a Roman Šebrle, a dosažené výkony se přepočítávají na body podle věku.
Zase nám všem bude 28 let.(Bodově pouze)

Někteří si mohou své výkony porovnat s loňským rokem, pokud stále mají loňskou kartíčku.

Zde je seznam deseti disciplin:

  • běh na 60 m,
  • skok do dálky,
  • hod medicinbalem přes hlavu vzad,
  • 2 minuty shyby,
  • 2 minuty švihadla,
  • trojskok snožmo z místa,
  • 2 minuty kliky,
  • 2 minuty lehy-sedy
  •  hod míčkem,
  • 2 minuty driblingu basketbalovým míčem,

Pokud máte rádi sport, tak si vezměte sportovní oblečení, hodinky se stopkami a švihadlo. Ostatní nářadí zajišťujeme společně s obcí.

Pokud nebudete soutěžit , prosíme Vás o pomoc na stanovištích s měřením výkonů.

Zde jsi můžete prohlédnout jak proběhlo republikové finále OVOV 2018

https://www.youtube.com/watch?v=Wp46YdwOTrM

a zde rok 2017

https://www.youtube.com/watch?v=WcbH9iUZ91w

Jménem Sportklubu Vám přejeme pěkný den a těšíme se na viděnou příští pátek ve 14 hodin.

Boženka a Ivan Petruželovi

Moravan za polárním kruhem aneb BAMM 2018

V rámci přípravy na Běh Kozojedským údolím jsem se vydal probádat zatím neprobádané území v okolí trojmezí švédsko-norsko-finských hranic za polární kruh. Vzhledem k tomu, že se jedná o závod dvojic a všichni dospělí členové našeho oddílu účast odmítli, tak jsem si našel spřízněnou duši u sousedů v Kamenici. Po dlouhé hádce ohledně názvu našeho družstva jsme tentokrát zvolili neutrální název KDPM Brno. Zkratka BAMM znamená Björkliden Arctic Mountain Marathon a jedná se dvoudenní závod v orientačním běhu na mapě 1:50 000 s ekvidistancí 20metrů. Jako povinnou výbavu má každý závodník spacák, karimatku, rukavice, čepice a náhradní oblečení. Stan a vařič je pro dvojici. Prostě vše, co je potřeba pro přežití v horách na severu.

Již začátek cesty byl nestandardní. Vzhledem k nedůvěře v personál letiště a strachu ze ztráty zavazadel jsme si dali předsevzetí, že „vše na závod“ dáme do příručního zavazadla. Nové bezpečnostní kontroly na letišti naši pochopitelnou taktiku nesdílely a propanbutanová bomba se sirkami musela bez jakéhokoliv náznaku empatie do koše. Kamarád na výslech. Igelitka plná energetických gelů vzbudila také pozornost a naši důvěryhodnost rozhodně nezvýšila. Vše se vysvětlilo a my, bez bomby a zápalek, vyrazili do Osla. Naše tradiční moravská pohostinnost nám velela nepřijít s prázdnou, a tak jsme hlavnímu organizátorovi Oskaru Svardovi (trojnásobný vítěz Vasova běhu a Jizerské padesátky) objednali buchty a jiné sladkosti. To ovšem znamenalo opustit tranzitní prostor letiště a čekat na kurýra. I tuto zapeklitou situaci jsme zvládli na jedničku a mohli vyrazit do Narviku. Pro představu je třeba uvést, že místní letiště je ze dvou stran obklopeno horami a z dalších dvou jezery….. …..a Narvik je 76kilometrů daleko…. Po noci strávené poblíž se vydáváme zpět na letiště s nemalou rezervou na autobus. Jak překvapivé bylo zjištění, že autobus nejezdí podle vyvěšeného jízdního řádu, ale navazuje na přílety letadel a malé vrtulové letadlo z Lofot přiletělo prázdné a o třicet minut dřív. Čas stihnout navazující vlakový spoj do naší cílové destinace Riksgransenu se krátil a psychologická válka, kdo dřív vyřkne slovo taxík začala. I to se povedlo a tak už jen zbývalo dokoupit nespravedlivě zabavenou plynovou bombu a zápalky. I tohle jsme zvládli a vyrazili vlakem po železnici sloužící primárně pro dopravu železné rudy do hor. Po cestě už jsme v klidu pojídali Oskarovy buchty a kochali se nádhernou scenerií. 29hodin po odletu z Prahy vystupujeme v centru závodu a jdeme se ubytovat, proběhnout a odprezentovat. Hned u dveří potkáváme Oskara, předáváme zbytek buchet a stáváme se raritou mezi místní běžeckou komunitou. Nejčastější otázka není, ze kterých Louňovic na Moravě jsme, ale jak jsme se o tom závodě dozvěděli. Síla sociálních sítí je holt obrovská. Hotel se nám moc líbil a tak nás nemile překvapilo předání klíčů od hostelu bez povlečení a ručníku mimo centrum. Utěšujeme se, že tu jsme kvůli závodům a jdeme na povinnou přednášku o bezpečnosti v horách spojenou s výkladem k závodu. Vše je ve Švédštině a jediný srozumitelný slide powerpointu je fotka vrtulníku místní horské služby s telefonním číslem. Ukládáme do telefonu a jdeme se proběhnout. Samozřejmě do terénu, abychom si zvykli. Po pěti minutách brodění v bažině se za vzájemného osočování otáčíme a jdeme zpět. Nejvyšší čas na tři večerní piva, která by byla drahá i za předpokladu jejich ceny v korunách českých. Ráno budíček, snídaně z dovezených zásob a odchod na autobus, který nás odvezl na start. Jestli se mi cesta zdála dobrodružná, tak pohled do mapy a okolní kopce nás úplně omráčil. Poslední pokyny (samozřejmě ve Švédštině) a rychle na první kontrolu. Varianty jsou dvě: po sjezdovce nebo přímo pod lanovkou. Postup pět kilometrů, převýšení 900metrů, čas 67minut. Seběh dolů a předbíhají nás první holky. A dalších šest hodin opakující se scénář. Nahoru (dá se napsat i na horu): vítr, déšť, sníh, mlha, zima. Dolů méně větru, méně deště, více sluníčka. Čím více mlhy, tím horší orientace a větší kufry. Nemalé rozpaky v nás vzbudila dvojice Vikingů v trenýrkách a tričku. Po doběhu čekáme na výsledky a jsme příjemně překvapeni průběžným čtrnáctým místem ze 152 startujících dvojic. Vzhledem k občasnému bloudění nelze nepomyslet, i přes naší vrozenou skromnost, na první desítku. Nejdříve ovšem postavit stan, převlíct se do suchého, dát pytlíky na nohy (to jsme odkoukali) a uvařit večeři. Ráno vše sbalit a zase vzhůru do kopců. Tentokrát bylo počasí o poznání přívětivější a výhledy romantičtější. Šest hodin uběhlo jako nic a jsme v součtu po cca 12,5hodinách v cíli. Uběhlá vzdálenost přes 60kilometrů a převýšení téměř 4500m. Kontrola povinné výbavy včetně adekvátního množství odpadků dopadla dobře a můžeme čekat na výsledky. Naše očekávání se nenaplnila a čtrnácté místo jsme nevylepšili, nicméně ani jsme se nezhoršili – celkové výsledky zde: https://liveresultat.orientering.se/followfull.php?comp=14188&lang=sv#BAMM 50 HERR . Teď už jen závěrečná párty, poděkování pořadatelům, omluva za to, jak jsme jim v průběhu spílali a ráno cesta domů. Snad se Běh Kozojedským údolím vydaří!

Ještě je třeba podotknout, že nám moc nešlo do hlavy, jak jsme i při tak dobrém umístění mohli mít takovou ztrátu. Odpověděly opět sociální sítě: https://www.instagram.com/bergsplutonen/. Po jejich shlédnutí nezbývá než konstatovat, že v případě našeho většího úspěchu by na předpokládaném vstupu Švédska do NATO bylo něco špatně.

Sezóna začíná

Drazí příznivci Moravanu, milí rodiče,

Letošní podzimní sezónu zahájíme tréninkem 4. 9. v 17:30. Sraz je na lesním hřišti. I pro podzimní část budou tréninky organizovány od 17:30 do 19:00. Po zhoršení počasí a hlavně při úbytku světla se zase přesuneme do tělocvičny. Pronájem ještě ladíme, takže dáme včas vědět, kde budou probíhat tréninky uvnitř.

Prosíme všechny rodiče, kteří mají zájem o to, aby jejich děti pokračovali v oddíle i pro rok 2018-2019, aby svoji účast potvrdili na náš mail: info@sklounovice.cz. S dalšími podrobnostmi, podmínkami, případně novinkami pro letošní sezónu vás seznámíme v dalším oznamu.

Díky
David

Moravan v Kozojedech

S koncem prázdnin se dospělá část Moravanu vydala do sousedních Kozojed na již 28. ročník Běhu Kozojedským údolím tradičně pořádaným spoluobčanem Bohumilem Palečkem s manželkou. 10ti kilometrová trať povětšinou v lesním terénu a s brody přes říčku Šemberu vybízela spíše ke kochání než závodění. I přesto byla naše žlutá vidět na hned dvakrát na bedně! Mezi zkušenými dorostenkami zvítězila Lucka Bartůňková s převahou odpovídající její tréninkové píli (rozumějte velkou). David Kolář v jediné kategorii, kde byli více než tři závodníci skončil na výborném šestém místě. Po tréninkovém kempu ve Švédsku překvapil i Honza, který přes rychlý začátek tempo udržel a zvítězil. Nic na našich úspěších nemůže snížit ani fakt, že díky nižší účasti byli vyhlášeni téměř všichni závodníci. Většina z nás vnímala nižší účast a rodinnou atmosféru pozitivně.. Bohoušovi za jeho skvělou organizaci, jejíž důkazem je nula ztracených běžců děkujeme a těšíme se na shledanou na Běhu Voděradskými bučinami 22.9.18.

Moravan v lázních aneb první ostrý start a první bedna

V polovině prázdnin se 9 členů našeho oddílu rozhodlo navštívit rodné město našeho předsedy a probádat terény Vizovické vrchoviny na místních třídenních závodec. Za vydatné materiální a jídelní podpory maminky Madly, došlo k závodní premiéře Lucky a Káji, které v regulérní závodní kategorii mladších veteránek (nebo starší elity) – vyberte si  doběhly mezi dlouhodobě běhajícími závodnicemi na 13., resp. 16.místě! Pro změnu kategorie se rozhody po prvních dvou etapách, kdy obsadily v kategorii Příchozích 8., resp. 10. místo i mezi muži. Že tyhle kategorie nejsou jen po cestách a kvalitní vybavení nelze podceňovat, ukazují Kájiny nohy po doběhu… Co se týká kategorie nejdůležitější, tzn. našeho potěru, vyhrála Berta třetí etapu, čímž se posunula na skvělé třetí místo v kategorii HD10N. Tím získala první vážené medailové umístění pro naši žlutou. I v kategorii rodičů s dětmi byly Verunka se Sárou v popředí, a v poslední etapě i na bedně. Zuzanka a Hubert doplatili na pomalého tatínka… Mezi dospělými dokázal předseda využít znalosti a domácího prostředí a po 19. místě z první etapy se neustále zlepšoval na konečné 14. místo! Honza se propotil k pátému místu celkově. Z fotografií je vidět, že se Louňovice v konkurenci téměř 400 účastníků rozhodně neztratily! Povzdechnutí si snad zaslouží jen naše absence při doplňkovém závodě – odpolední pivní štafetě. Ta byla způsobena nedostatkem členů (stačili tři), kteří byli schopni vypít během závodu pět piv na ex. Snad příště!

Výsledky zde: https://oris.orientacnisporty.cz/files/4417_fe6c03c2fd1b3b35f5ce698277a506e5.txt

Konec jarní sezóny 2018 Moravanu

Milí rodiče a příznivci Moravanu. V úterý 26. 6. proběhne poslední trénink dětí v letošním školním roce. Sraz jako obvykle na hřišti v lese v 17:30.
 
Od nového školního roku bude Moravan znovu pokračovat s úterními tréninky dětí. Podrobnosti dostanou všichni členové oddílu mailem a budou vyvěšeny na webu klubu. Dovolujeme si upozornit, že nábor nových členů je a bude i nadále pozastaven.
 
Jménem všech trenérů děkujeme za přízeň, nadšení, pomoc některých rodičů s tréninky a těšíme se na začátek další sezóny v září 2018.

Oplanská školička orientace

Tuto sobotu proběhla v nedalekých Oplanech za letního počasí tradiční školička orientace určena hlavně pro nejmenší. Ač tradiční, tak pro nás poprvé. Ač školička, tak vzhledem k závodní premiéře některých rodičů spíše univerzita třetího věku 😊. V nejmenší kategorii se zúčastnilo 17 malých závodníků z Louňovic, což při celkovém počtu 46 startujících mluví za vše. Čtvrté a páté místo Terezky Duškové, resp. Kristýnky Prchlíkové s minimální ztrátou půl minuty na bednu zde zmínit ovšem musíme a gratulujeme! Potěšující také je, že žádný závodník neměl trestné minuty za oražení špatné kontroly. Pěkně strávené dopoledne vyvrcholilo tombolou, kde si někteří naši malí závodníci odnesli ceny a pokud jim je rodiče nevypili, tak je snad mají dodnes. Výsledky zde.

Moravan ve hvězdách

Týden se sešel s týdnem a i přes některé indispozice se opět naši malí závodníci sešli na dalších závodech jarního Pražského a Středočeského oblastního žebříčku. 25 žlutých hvězdiček osvítilo rovinatý, lehce průběžný terén v okolí naší nejstarší a nejznámější hvězdárny. Díky Davidovi L. bylo opět k dispozici zázemí. Ti všímavější zaregistrovali, že byl připraven i na sekaní trávy!  Co se týká výsledků, tak svoji 2,2 km dlouhou trať s dvanácti kontrolami zvládla nejlépe Tereza Tomanová, která skončila na super sedmém místě, kdy v podstatě celou trať běžela bez jakékoliv pomoci. Lukáš Zábřeský dokončil desátý, Terezka Dušková třináctá a Adam Láznička patnáctý a Bětka Břízková sedmnáctá. I všichni ostatní se umístili v první polovině startovního pole čítající 81 účastníků. Uznání zaslouží Anička Břízková a Berta Šunková, které běžely sice spolu, ale úplně samy. A nebýt kufru na předposlední kontrole, tak i s velmi dobrým výsledkem. Trenér Honza podle poučky, že kdo neumí učí, skončil desátý .

Všem účastníkům gratulujeme a budeme se těšit za dva týdny v Oplanech!

Moravan v sukních

To, co se nepovedlo Římanům počátkem našeho letopočtu a dokonce ani Angličanům

ve 13. století, se skoro povedlo Honzovi, který neměl daleko k dobytí Skotska. 3 týdny po pražském maratonu se rozhodl za podpory Káji a Berty ukázat hrdým potomkům Williama Wallace jak se běhá na kontinentu v Moravanu ve středních Čechách.
Čas 2h 54 minut a 88. místo ze 7664 závodníků znamená, že naše žlutá byla vidět i v Edinburghu i přesto, že Honza nedodržel slib a neběžel v kiltu.